Odkud vane vichr zla? Máme se bát Rusa nebo USA?
Žijeme v podivné době, kdy pravda je vydávána za lež a lež za pravdu nejvyšší. Každý pozorovatel, který se rozhlíží, co se kolem něho děje, a kterému v hlavě zbyla alespoň špetka zdravého rozumu, musí nezbytně nabýt dojmu, že svět, alespoň ta jeho západní či euroatlantická část, ke které se tak rádi hlásíme, je řízena naprosto vyšinutými jedinci, kteří tento svět vedou k totální zkáze. Establishmenty téměř všech západních zemí spíše připomínají ústavy pro choromyslné než někoho, kdo složil ústavní přísahu sloužit vlastní zemi a lidu. Co by asi řekli Dr. Kramář nebo dr. Rašín, kdyby se teď probudili a viděli, co jejich potomci napáchali, jak rozprodali či spíše rozkradli zem svých otců, kdyby viděli, co tu dnes vládne… Nic hezkého by to nebylo, na to můžeme vzít jed. Můžeme se jen utěšovat, že stejně jako my, jsou vykradené téměř všechny evropské státy, proto ty dluhy, masová nezaměstnanost a bída. I přesto na nás média dennodenně chrlí propagandu, jak se nám zvyšuje zaměstnanost díky penězům z evropských fondů (říci k tomu, že jsme před tím miliony pracovních míst zrušili, není politicky korektní), roste HDP, ekonomice se přes dílčí problémy daří dobře a spějeme ke světlým zítřkům. Že Vám to něco připomíná? Jenže tenkrát to možná byla pravda víc než dnes.
Jelikož je však složité přesvědčit lidi, kteří nemají na to, aby svým dětem zaplatili ve škole obědy, nebo každý večer přemýšlí, co dát do hrnce, že náš systém je to nejlepší, co nás kdy mohlo potkat, musí přijít na řadu něco, co odvede pozornost a překryje do očí bijící fakta, že náš Titanic jde pomalu ale jistě ke dnu. Proto nastupuje vnější nepřítel, který nás chce zničit, protože nám závidí naše výdobytky a chce nás vrátit zpět do temného středověku, zatímco naše pokroková společnost založená na lidských právech, která platí zejména pro to nejzvrhlejší, co lze ve společnosti najít, musí kráčet vpřed, ať to stojí, co to stojí. Po 11. 9. to byli „afgánští pastevci“ pod vedením agenta CIA Usámy bin Ládina a irácký sběratel zbraní hromadného ničení Saddam Hussain. Po neúspěších, které už se nedaly nijak utajit, museli být nalezeni noví nepřátelé z tzv. lotrovských zemí – egyptský Mubarak, lybijský Kaddafí a syrský Assad. Záminka? Nebyli (v případě prvních dvou) nebo nejsou to demokraté. To bezpečně nebyli a nejsou. Kdo je demokrat? Z úhlu pohledu Západu je to ten, který svojí zemi odevzdá zájmu mezinárodního kapitálu a zpravidla se jeho země nachází na ložiscích ropy, plynu nebo jiné energetické suroviny. Výjimkou z tohoto pravidla jsou některé blízkovýchodní režimy, zejména Saúdská Arábie a Katar – tam je sice pojem demokracie trestán smrtí, leží na ložiscích ropy, ale jelikož pomáhají financovat a vyzbrojovat tzv. „bojovníky za svobodu“ (vrahy a teroristy), jsou to přátelé. O tom, který režim je hoden zvláštní pozornosti, příp. invaze demokratů, nerozhodují normy mezinárodního práva, nýbrž západní vlády a tajné služby v čele s USA. Shrnuto a sečteno, když Západ někam vtrhne, udělá tam státní převrat, zabije u toho pár milionů lidí, je to vše ok v souladu s mezinárodními normami, a jede se dál.
Vše běželo podle plánu, dokud Západ nezorganizoval násilný převrat na Ukrajině a neuzavřel dohody s ukrajinskou a ruskou stranou, které během pár dnů bezskrupulózně porušil tím, že toleroval vyhnání řádně zvoleného prezidenta Janukovyče, pronásledování odpůrců a perzekuci ruskojazyčného obyvatelstva na jihovýchodě země a na Krymu, což vedlo k odtržení Krymu na základě referenda a vypuknutí povstání v Novorusku. Odpověď přišla rychle. Krym byl „anektován“ a Rusko se stalo agresorem a nepřítelem číslo jedna. Referendum, nejposvátnější institut demokracie, Západ zatvrzele neuznává, protože Krymčané nehlasovali tak, jak by si přál, a ruský parlament a prezident Putin přijali jeho žádost o přičlenění do RF. Podobná referenda proběhla také v DLR a LLR a přestože byla ze strany západních demokratů a ukrajinské junty bojkotována, vyslovila se i zde naprostá většina účastníků pro odtržení od Ukrajiny. A tak kyjevská vláda zahájila vyhlazovací operaci, která trvá téměř rok, a jediným výsledkem jsou tisíce mrtvých civilistů, zejména žen, dětí a starých lidí, a nějakých dva miliony utečenců. Také ukrajinská vláda zaznamenala značné lidské ztráty, a to ani ne tak v důsledku bojů, jako v důsledku masových dezercí a útěků před mobilizací. A světe div se, většina z těch utečenců neutíká na Západ za demokracií, ale do toho „příšerného“ Ruska.
Tím, co Západ předvedl a předvádí, ztratil jakýkoli morální kredit nejen ve východních zemích, ale i v očích většiny svých občanů. Dnes a denně zaznívá z evropských ulic a parlamentů nesouhlas s jednáním tzv. evropských elit, a to nejen vůči Ukrajině a Rusku, ale i vůči vlastním obyvatelům. Nemusíme Rusko milovat, nemusíme s ním i v mnoha věcech souhlasit, ale měli bychom se zastavit a podívat, jaké hodnoty vlastně prosazuje a jaké hodnoty jsou blízké USA…
Mgr. Světlana Dvorská
vedoucí redaktorka PD